Pokud nevíte, o jaký kemp jde, nebo jste o něm nikdy neslyšeli, tak se jedná o úžasné dva týdny strávené s lidmi z různých koutů světa. Tento kemp je každoročně pořádán Mládeží Rakouského Červeného kříže v malebném městečku Langenlois. Letos se konal od 10. do 24.července 2017. Celkem zde bylo 24 delegací, a to nejen z blízkých zemí, jako jsou Německo, Chorvatsko, Slovensko či Polsko, ale měli jsme tu možnost poznat lidi, nyní již naše přátele, například z Thajska, Haiti, Kostariky, Japonska nebo Malajsie. Naše delegace zde zastupovala Český červený kříž. Letošní 62. ročník s heslem „Step into the unknown. Take the opportunity of opening your mind to cultural differences.“ se vám teď pokusíme trochu přiblížit.
Přípravy na kemp započaly již v Praze, když jsme sháněli dárky a věci typické pro naši zemi, abychom mohli přiblížit ostatním český národ a kulturu. V pondělí, po příjezdu do kempu, jsme poznali v tu chvíli pro nás naprosto neznámé osoby. Po ubytování jsme se šli seznámit a čekat na zbytek delegací. Ani jeden z nás neměl žádnou představu o tom, jak bude kemp probíhat. Když už však všichni večer dorazili a začali jsme hrát seznamovací hry, zjistili jsme, že rozhodně není nic, čeho bychom se měli obávat. První týden jsme se seznámili se starostou Langenlois, zúčastnili několika přednášek, hráli mnoho vtipných her, pořádali PeaceWalk (mírový pochod), prezentovali Českou republiku a Český červený kříž a ani si neuvědomovali, že z těch neznámých lidí sedících první den na dvorku školy, ve které jsme byli ubytováni, se postupně stávají úžasní kamarádi, se kterými máme jednu stejnou myšlenku. A to takovou, že nezáleží na tom, z jaké země jsme, jak jsme odlišní nebo jaké dodržujeme zvyky, ale naopak jsme otevřeni všemu, a tahle myšlenka nás celým kempem provázela. V prvním týdnu jsme se také podívali do Vídně, kde jsme měli možnost navštívit mnoho krásných památek. Také jsme dostali dvě jména našich tajných kamarádů, kterým jsme po celý kemp psali psaníčka do postboxu pro hezčí den, a občas jsme přidali nějaký malý dáreček. Nám samozřejmě také psali naši dva tajní kamarádi, ale za celý kemp jsme netušili, kdo nám píše, a až na závěrečném večeru, kdy jsme si navzájem dali s našimi tajnými kamarády dárečky, jsme to zjistili. Bylo to naprosto úžasné, když jste ráno přišli a ve vaší “schránce“ bylo psaníčko například s přáním pěkného dne, ale vy jste nevěděli od koho. Ten pocit, že kolem vás jsou lidi, kteří vás nesoudí a mají vás rádi takové, jací jste, je k nezaplacení.
Druhý týden byla na každý večer naplánována ukázka něčeho typického pro každou zemi. Každý večer pět národů předvádělo například tradiční jídlo, tance nebo učili jejich jazyk. My jsme vařili svíčkovou a smažáky. V druhém týdnu jsme také měli výlet do koncentračního tábora v Mauthausenu, kostýmovou párty, bojovku, výlet do městečka Melk. Také jsme se rozdělili do čtyř skupin na organizační, výtvarnou, taneční a mediální. Celý týden jsme se těchto skupinách připravovali na závěrečný festival národů. Jako delegace jsme se chystali na prezentaci naší země, a ve skupinách jsme se chystali na úpravu sálu, organizaci festivalu, vytvoření videoklipu a nacvičení kempového tance. Každý dnem jsme se čím dál více sbližovali s ostatními a poznávali jejich kultury, učili se o Červeném kříži a půlměsíci, poslouchali přednášky například od syrských migrantů v Rakousku, nebo zástupců Rakouského červeného kříže. Měli jsme možnost trávit čas v krásných zahradách školy, ve které jsme byli ubytováni, nebo procházet si městečko Langenlois. Závěrečný festival národů se moc povedl. Každý národ na něm předvedl svou kulturu ukázkou formou zpěvu, tance nebo prezentace. My jsme zpívali českou lidovou píseň a celý festival byl v přímém přenosu na facebooku. Náš poslední den v kempu byl už plný balení, úklidu, ale hlavně plný slz. Velmi dojemných loučení, psaní vzkazů, zjištění tajných kamarádů a předání dárků. Za dva týdny se z neznámých lidí z celého světa stali naši úžasní kamarádi, kteří se navzájem neodsuzují za odlišnosti a jsou hrozně milí, včetně našich úžasných vedoucích, kteří se o nás celý kemp starali a vymýšleli pro nás zábavné hry a celý program. Poslední den nám ale každému došlo, že s většinou z nich se vidíme naposledy, že už nebude možnost jet na tento kemp znovu, a že ze všeho se stanou už jen ty nejkrásnější vzpomínky. Když jsme pak v den odjezdu nastoupili do autobusu z Vídně do Prahy, vrátili jsme se zpátky do “reálného života“. Do světa, kde nejsou všichni lidé schopni tolerovat odlišnosti a ostatní obyvatele naší planety a pochopit, že každý je jiný. Tento kemp nám dal mnoho a jsme moc rádi, že jsme se ho mohli zúčastnit.
Denisa Remišová a Ladislav Antoš
Zde se můžete podívat na fotky z kempu.
